Tomáš

Migréna dokáže brát nejen síly, ale i přátele

Povědomí o tom, co je to migréna, jsem začal získávat v docela raném věku. Úporné bolesti hlavy mě totiž provází už od základní školy. V té době jsem samo sebou z lékařských diagnóz neměl rozum, ovšem se slovíčkem "migréna" jsem se setkával již tehdy. 

Ostrá, bodavá bolest za levým okem se objevovala nečekaně - bez varování a bez racionálního vysvětlení. O to těžší pro mě bylo se s tím faktem, že jsem paralyzován tímto strašákem, vyrovnat. 

Všemožná a stále se opakující vyšetření z neurologie neprokázala nic, čeho se dalo chytit. Stupňovat se situace začala na střední škole. Tady měl v mém životě místo téměř každodenní stres (na gymnáziu jsem úplně šťastný nebyl, a to mělo nejspíš vliv i na zvýšenou frekvenci záchvatů), který šel ruku v ruce se zvýšenými absencemi: byly okamžiky, kdy jsem kvůli migrenózním stavům nemohl vyjít z domu. 

Den, kdy jsem jen ležel hlavou na lavici, zelenou barvou v obličeji děsil učitelku angličtiny a přemýšlel, jak se dostanu domů - bez toho, aniž bych se po cestě pozvracel a bolestí zhroutil, z mysli asi jen tak nedostanu. Stejně jako okamžiky, kdy mi migréna začala ovlivňovat kromě osobního života i ten společenský. Migréna si totiž vybírá, jako snad všechny zdravotní neduhy, ten nejnevhodnější čas. Bolesti se plíživě začaly stávat součástí setkání s kamarády, mnohdy i těch předem dlouho naplánovaných s těmi, kteří bydlí mnoho kilometrů ode mne. Ti navíc nezřídka kroutili hlavou nad tím, co se se mnou děje, a ne zcela výjimečně vypadali až nevěřícně. 

Podpora lidí nejbližších je v tomto ohledu klíčová a nevhodně zvolená slova dokáží velice zranit a vzít mnoho sil.

Mohl bych vyprávět o "zážitcích" s migrénou hodně dlouho, místo toho se ale pokusím svoje řádky raději shrnout. Okřídlená fráze, že kdo nezažil, ten nepochopí, v případě migrény nabírá na obrátkách. Po výše popsaných a podobných zkušenostech jsem se čím dál víc zamýšlel nad tím, zda neosekat seznam lidí, kteří se kolem mé osoby vyskytují, a do té doby jsem je považoval za dobré kamarády a přátele. Ti by přece nikdy nejapně nevyjadřovali pochyby ohledně stavů úzkostné bolesti, kdy "postižený" nedokáže slyšet hluk, vidět denní světlo a cítit vůni. 

Na druhou stranu se snažím pochopit, že může být obtížné vcítit se do situace takto nemocného, když s migrénou nemá druhá strana žádnou zkušenost. Snažme si tedy alespoň více naslouchat, učme se empatii a toleranci. Není jednoduché s migrénou žít, a obávám se, že se dost možná může jednat o celoživotní souboj.  

Tomáš