Radka

Je mi padesát tři let a trpím migrénou. Zasvěceným by mohla stačit tato věta a věděli by o mně vše. Ráda bych, aby se co nejvíce rodinných příslušníků, zaměstnavatelů a v neposlední řadě hlavně odborníků - a společnost vůbec - dozvěděla o této nemoci více. Záludné na této nemoci je, že není vidět. Pro nezasvěcené je to jen bolest hlavy. Jen člověk s migrénou ví, že jsou to naprosto odlišné bolesti.

Už od dětství jsem trpěla na bolesti hlavy. Protože jsem z rodiny, kde po ženské linii máme migrenózní záchvaty všechny, a zároveň z rodiny lékařské, paradoxně se nic neřešilo a jen se braly léky.

Nejvíce ataků přibylo s menses. Sedm dní v jedné dlouhé bolesti nebylo výjimkou. Další těžké období představovala ovulace, takže jsem z migrény některé měsíce vůbec nevycházela. Bolesti byly jen silnější nebo slabší. Brala jsem Ergofein, lék, který nic moc neřešil, ale pomalu likvidoval játra a já získávala závislost.

Když jsem se rozhodovala, na kterou školu půjdu, věděla jsem, že učitelka v mateřské školce a houslistka být nemůžu. Čtrnáct let jsem hrála na housle, ale některé koncerty jsem musela vzdát. Tenkrát jsem si připadala hodně nezodpovědně a vyčítala si, že příště to přeci musím dát i s migrénou. Tolik lidí přece na mě spoléhalo!!! Jen člověk s migrénou ví, že vůlí neudělá nic.

Je ze mě stavařka, ale toto povolání také provádět nemohu. Kdo zaměstná člověka, který žije jen "napůl"? Který po záchvatu mívá "výmaz", jak to nazývám. Paměť je po každém ataku nespolehlivá.

Každý měsíc zhruba čtrnáct dní proležím, v lepším případě "přežiji" pod triptany. Druhou půlku měsíce doháním tu první. S prací je to neslučitelné. Je to bludný kruh, kdy musíte chodit do práce, starat se o děti, být samoživitelka dvou dětí a brát takový plat, že se sotva uživíte.

Ve svém životě nemůžete nic plánovat, musíte se pouze přizpůsobit. Dovolené, víkendy, kolik takových bylo, které jsem proležela na pokoji s ručníkem na hlavě.

Za těch čtyřicet let jsem lékařů odborníků vystřídala několik. Nikdo si se mnou nevěděl rady. Nejhorší byla pro mě profylaxe, další léky, další chemie do těla. Jsem vděčná za objev triptanů. Není to sice řešení, ale velká pomoc.

Uvítala bych pomoc odborníků z řad neurologů a ze sociální sféry, aby se více léčbě migrény věnovali. Uvítala bych snadnější vyřízení předčasného či invalidního důchodu, hrazení biologické léčby pojišťovnou a podobně. 

Pokud zrovna nebudu mít migrénu nebo období mezi ataky, ráda budu také pro ostatní přínosem.